Reportáž o nálezu unikátního souboru z období stěhování národů

Po necelých šestnácti stoletích a dvou letech spatřuje hostimský depot v čele s unikátními skleněnými poháry světlo světa.

Když jsme v odpoledních pátečních hodinách dne 4. 2. 2022 obdrželi naléhavý telefonát od PhDr. Nadi Profantové, CSc., archeoložky a historičky z ARÚ Praha, specializující se na raný středověk, s prosbou o asistenci při neočekávaném záchranném průzkumu, nenapadlo mě ani otce, že budeme svědky nálezu zcela mimořádného souboru z období stěhování národů.

Již z popisu náhodného nálezce, který si při hledání geocache všiml střepů vyčnívajících z porušeného terénu, bylo patrné, že se může jednat o potenciálně zajímavý objev. Hradiště Hostim (též Kozel) v lokalitě Beroun-Hostim, nám bylo známé již z několika předchozích archeologických průzkumů vedených Dr. Profantovou, které přinesly řadu nových a zajímavých objevů. Po příjezdu na místo jsme zdolali strmý svah od bývalého vápencového lomu Alkazar a vystoupali k vrcholku kopce, kde již doktorka Profantová s dobrovolníkem z řad studentů začala s terénními pracemi.

Po odstranění většího kamene pokračovalo vrstvu po vrstvě odkrývání půdy a první předměty začaly získávat své obrysy. Obinadlem je zpevněna a vyzvednuta první nádoba, a již v tomto bodě bylo zřejmé, že depot bude obsahovat minimálně jednu nádobu ze skla. Sklo z období stěhování národů? U nás v Čechách, na Berounsku? Nikdo z přítomných nemohl uvěřit svým očím.

Ač do této chvíle pokračovaly práce s nejvyšší opatrností, všem nám bylo jasné, že není prostor pro chyby. Bude se muset pokračovat pomaleji a s chirurgickou přesností. Rychle zapadající slunce a zima zalézající za nehty nehrály v náš prospěch. Po zakreslení základní situace a první fotodokumentaci tým společně došel k názoru, že bude potřeba sehnat osvětlení a obalový materiál k bezpečnému uložení nálezů. S tátou jsme zamířili zpět k autu a cestou do blízkého Berouna nahlas přemýšleli, co vše šestnáct století čeká na své odhalení.

Nákup nezbytných instrumentů v místním hobbymarketu si vyžádal více jak hodinu času a na místo se vracíme téměř za tmy, tentokrát již skrze zablácená pole směrem od Hostimi. Rozmísťujeme a zapínáme reflektory. Záře světel dopadá na zem a odhaluje postup, kterého bylo dosaženo v naší nepřítomnosti: hrdla keramických nádob, držadla věder, železný zvonec, velká kosa, ...

Oči všech byly ale upřené především na nádherný skleněný pohár zelenožluté barvy. Letmo jsem si vzpomněl na muzeum antického skla v chorvatském Zadaru, které jsme před lety navštívili. Ve snu by mě nenapadlo, že něco podobného uvidím v zemi svého rodiště, natož, že se budu účastnit vyzvednutí takového unikátu. 

Následující desítky minut byla atmosféra tak hustá, že by se dala krájet. Student archeologie, Kryštof, s precizností pokračoval v odkrývání poháru ležícího hrdlem diagonálně v zemi. My ostatní, stojící nad v tuto chvíli již dost širokou a hlubokou jámou, sledovali se zatajeným dechem každý pohyb, očekávajíce, zda bude možné pohár bezpečně vyjmout. Mezi konverzací otec vyslovil: „Naďo, prones něco památného.“ Po chvilce odmlčení doktorka Profantová praví: „No, takový depot se najde asi jednou za život, a někdy taky vůbec ne“. Slova, kterým jsme se všichni usmáli, ale vnitřně věděli, že jsou pravdivá.

V očekávání vyzvednutí jsme připravili fotoaparáty našich telefonů. Během chvíle bylo za praskání kořínků jasné, že moment, na který jsme čekali, nadešel. Ten okamžik mi přišel, jako kdyby se zastavil čas... Z poháru se cosi uvolnilo a zůstalo ležet v zemi. Rozlomily snad kořeny v zemi pohár na kusy?

Sotva Kryštof zvedl pohár do jasně viditelné úrovně, všem se nám ulevilo. Je intaktní! A k údivu všech přítomných se uvnitř nacházely další skleněné nádoby! To, co se uvolnilo, nebyl střep, ale spodek jednoho z picích pohárů! 

Jakmile byl vyfocený a bezpečně uložený v dřevěném boxu, mohlo se pokračovat dál.

Postupně následovalo vyjmutí kravského zvonce, hliněné nádoby, srpu, bronzového a železného držadla z věder a zhruba metr dlouhé kosy v mimořádné zachovalosti. Nyní již v podvečerních hodinách bylo rozhodnuto – v pracích se bude pokračovat zítra, za světla. Značně unavení a prochladlí, ale v dobré náladě, jsme se po zakonzervování naleziště vydali směrem k expedičnímu vozidlu. Bylo na čase rozvést kolegy do jejich domovů a prozatím se rozloučit.

Cestou zpět do Prahy jsme s tátou diskutovali o obrovském významu tohoto objevu a faktu, že se jej podařilo zachránit.

V sobotu jsme se v dopoledních hodinách sešli na stejném místě. Po opětovném odkrytí se nám již za denního světla naskytl pohled na další keramické nádoby mísovitého tvaru, uložené vedle rozpadajícího se pohárku ze skla. Vyzvednuty byly obruče z věder, které byly při uložení vloženy do sebe, a železný nástroj tulejovitého tvaru (otka?). Odebrány byly vzorky půdy na proplavení a vyjmut poslední skleněný artefakt.

Po poledni na lokalitu dorazil ředitel Archeologického ústavu Mgr. Jan Mařík, Ph.D., který zkontroloval průběh prací a pomohl s vyzvednutím hliněného hmoždíře. Za pomocí detektoru proběhla kontrola, zda jsou všechny kovové artefakty vyjmuty a následovalo vyčištění výkopu. Práce ustaly, archeologové nově nafotili jámu a její profil a my se po krátké vycházce nad kaňonem Berounky vydali domů.

Ačkoliv by se mohlo zdát, že šlo pouze o další dobrodružství, které si mohu „odškrtnout ze seznamu“, byl pro mě tento podnik něčím výjimečným... A to je i důvodem, proč píšu tyto řádky. Atmosféra a genius loci mnou tak milovaného Českého krasu, do kterého naše výpravy mířily od mého útlého dětství, se skloubily s naprosto unikátním a neopakovatelným zážitkem, který se mnou zůstane po celý život.

Touto reportáží bych chtěl poděkovat všem, bez kterých by to nebylo možné. Nálezci, který správně vyhodnotil situaci, a tím zamezil nenávratnému poškození a zničení nálezových okolností. Paní doktorce Profantové za pohotovost a profesionální přístup na nejvyšší úrovni. Kryštofovi, s jehož zručností a trpělivostí bylo možné všechny artefakty bezpečně vyjmout ze země. Řadě odborníků a expertů mimo terén a i Vám, čtenářům, že jste došli až na konec příběhu o pokladu z Hostimi, který po necelých šestnácti stoletích a dvou letech spatřil světlo světa.

Dvojtakt

Kámen pod kterým se skrýval depot

Detailní záběr skleněného poháru

Postupné odkrývání souboru

Doktorka Profantová bezprostředně po vyzvednutí poháru

Druhý den prací

Železná kosa

Měření probíhající během odkrývání

Hliněné nádoby v depotu

Pohled z úbočí hradiště Hostim