Manželé objevili poklad zlatých a stříbrných mincí ze 17. století. Prodali ho za téměř dva miliony

Kategorie: Nálezy nejenom s detektorem ve Velké Británii a Irsku

Před pěti lety si Robert a Betty Fooksovi splnili sen, když si pořídili zemědělskou usedlost ze 17. století v South Poorton v Dorsetu. Sen se záhy proměnil v pohádkovou realitu, když při odkopávání staré podlahy objevili přes tisíc zlatých a stříbrných mincí z anglické občanské války v hodnotě necelých dvou milionů korun...

Když Fooksovi malou 400 let starou farmu v západním Dorsetu koupili, zjistili, že potřebuje rozsáhlou rekonstrukci. V kuchyni byly nízké stropy, proto se rozhodli odstranit betonovou podlahu. Následně prošli starými dlažebními kostkami a udusanou hlínou, dostali se o 60 cm hlouběji. Jednoho říjnového večera Robert s krumpáčem prokopával zeminu, když narazil na glazovanou keramickou misku. Byla rozbitá a obsahovala nepoškozené zlaté a stříbrné mince.

„Toho večera jsem byla s dětmi a můj manžel kopal krumpáčem, když zavolal, že něco našel. Všechny mince dal do kbelíku. Kdybychom podlahu nesnížili, stále by tam byly schované,“ vyprávěla Betty Fooksová. „Předpokládám, že ten člověk je chtěl znovu vyzvednout, ale nikdy nedostal příležitost,“ dodala.

Poklad ihned oznámili místnímu styčnému důstojníkovi pro nálezy. Následně byl převezen do Britského muzea k vyčištění, dokumentaci a pozdějšímu ocenění. Soubor 1029 mincí obsahoval zlaté ražby, stříbrné šilinky a šestipence Jakuba I. a Karla I. Dále stříbrné šilinky a šestipence Alžběty I., Filipa a Marie. Byly uloženy najednou někdy mezi lety 1642 a 1644, na počátku první anglické občanské války.

Po vypuknutí války v srpnu 1642 byl Dorset i s jeho přístavy zabrány parlamentem. V roce 1643 ho ale z velké části získaly roajalistické jednotky. Byť se zde žádné velké bitvy neodehrály, na obou stranách se neustále přesouvaly různé jednotky a při tom rekvírovaly zásoby, vypalovala se města a obecně v kraji panovala bída, strach a násilí. V tomto období lidé své cennosti raději schovávali. Někdo je kdysi uložil pod podlahu farmy a už je zpět nevyzvedl...

Protože je nález starší 300 let, obsahuje drahý kov a je seskupením více mincí, splňuje definici oficiálního pokladu. Obvykle by takový nález skončil v majetku koruny a místní muzeum by dostalo příležitost získat jej za odhadní cenu. Zřejmě o něj ale žádné z muzeí nestálo nebo nebylo schopno získat hotovost, protože poklad byl vrácen nálezcům a ti jej nabídli k aukci.

Odhad aukční síně před jejich prodejem činil 35 000 liber. Nicméně, 23. dubna byly všechny mince prodány za téměř dvojnásobek -  60 740 liber (bezmála 1,8 milionů korun). Včetně poplatků a provizí za 78 000 liber (asi 2,3 milionů korun). Nejdražší byla zlatá mince Karla I. z roku 1636, která se vydražila za 5 000 liber (asi 147 tisíc korun). Na druhém místě se umístila zlatá mince Karla I. z roku 1627 s cenou okolo 112 tisíc korun.

Zdroje: theguardian.com, thehistoryblog.com, dailymail.co.uk

rekonstrukce podlahy

mince a fragmenty mísy

manželé Fooksovi v jejich rekonstruované kuchyni

Farma s rekonstruovaným domem (vpravo)

zlatá mince Karla I.

výběr zlatých a stříbrných mincí z pokladu

některé z mincí

poklad obsahoval 1029 zlatých a stříbrných mincí

Článek je zařazen v kategoriích:

Komentáře

Dobrej pokládek, to by nebylo marný najít... 👍🙂

To je hrozně zkažena ta Anglie takhle přijdou o všechnu historii...takový zlodějský přístup k nálezům je trestuhodný...když to nechají těm nalezcům,a nepozře to stát,tak je všechno vědění navždy ztraceno...to je teda šlendrian...měli by jim to zabavit,a pro výstrahu aspoň podmínku...

no tak tady si dám diskuzi určitě sledovat :-D :-D

Ten Karel 1 to je luxus. Taková soc. kačka v prvním dojmu když ji náhodou kopnu má nádech zlata. No, tak kopu zdar
:-) :-) :-)

Liborak: tady je to zase druhý extrém, tady ti ani za poklad nic nedají ;-)

Ale dají. Necení se však numismatická hodnota, nýbrž cena kovu. Vzhledem k váze mincí je pak samozřejmě ra cena kovu rapidně nižší než cena numismatická. Z toho pak plyne neochota nálezců, tyto nálezy vůbec hlásit a velká část skončí na tzv. černém trhu.

Jak kde...jak v kterém muzeu, jak který krajský úřad...jak kteří lidé na nich pracují, ne každý státní úředník či pracovník muzea v Čechystánu má rozumný náhled na motivaci a poctivost detektorářovu.
Někde nálezci s detektorem nakálejí a ještě dokáží výhružně "zavrčet". Někde je třeba nahlásit, že o nález se zakoplo na houbách či při venčení psa, někde s radostí poctivého detektoráře ocení a z důvodu veřejné motivace k poctivosti ho odmění v ceně vyšší, než by to dokázal černý trh.
Nejenom poctivost hledačů pokladů je o jednotlivých lidech, ale o lidech je i férovost úředníků a muzejníků ☝️
V KAŽDÉM PŘÍPADĚ je realita taková, že navzdory mnoha nepoctivým nálezcům, především v éře detektorů kovů, bylo odevzdáno ohromné množství kulturního dědictví, které by v opačném případě dodnes zůstávalo v zemi a nejspíš by tam většina zůstala navěky a kromě zlata a bronzu by tam postupně shnila.
Státní instituce i ty soukromé, které se angažují v archeologickém výzkumu, nemají a zřejmě nikdy mít nebudou tak velké finanční i personální kapacity, aby dokázali ze země vyzvednout byť jen to, co díky těm poctivcům již získaly.
Ne každý dokáže takovouto pravdu unést a svým EQ ji i zpracovat, žel však, tak to je a tak to nepochybně bude i nadále.

A proto jdu zítra najít "ten" poklad, který jsem ještě nenašel. Ale upřímně se vyznám, že až ho najdu, odevzdám ho tomu KÚ či muzeu, kde jim to racionálně a prakticky myslí, i když ten nález posunu o 100 km...😉... přece nebudu já ta blbá ovce a oni ti vychytralí despoti.

prodávat poklady načerno musí být o hubu
takže vím jistě že když najdu nějaký poklad tak to bude
při venčení psa kterého ani nemám :-D
nebo vyhrabaný divočáky :-)

a běda jestli dostanou odměnu divočáci :-D :-P

Pokladem se rozumí i např. depot mincí. Tyto se následně dají rozprodat jednotlivě a poklad je v nenávratnu ztracen.

Přidat příspěvek

Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit. Pokud nemáte na tomto webu účet, zaregistrujte se.

↑ Nahoru + Zobrazit další nabídky

Nahoru